Jak nás zachránilo nošení

 

Článek pro neziskovou organizaci Nedoklubko, z.s.
podporující rodiče předčasně narozených dětí
 

 

Ze dne na den, bez jakéhokoliv varování byla najednou tu!  Malinkatá bytost ne větší než malý bochník chleba.  Má maličká, předčasně narozená Sofi. Z poetického těhotenství jsem se rázem ocitla v kolotoči pláče, zoufalství, beznaděje a strachu. Bylo to neskonale těžké období, ze kterého nás vysvobodilo až nošení v šátku.

 Vzácné chvilky spánku. První dny konečně doma.

 Když jsem ji poprvé držela v náručí, ten obrovský proud lásky a štěstí mne úplně oslepil a já vůbec netušila, co máme před sebou.
Do víru zoufalství jsme se dostali během pár dní v porodnici. Malá neměla sílu sát a mně se netvořilo mléko. Dostaly jsme se do kolotoče pokusů o přisátí, odsávání, dokrmování po cévce, vážení na gramy a samozřejmě stresu. Museli jsme podstoupit řadu bolestivých vyšetření a já se děsila každého vážení, jestli zase neshodila.   
 

  Toužebně jsem vyhlížela den, kdy odejdeme z nemocnice a věřila, že doma bude všechno lepší. Nebylo. Mléko se mi stále skoro netvořilo, hodiny a hodiny jsem odsávala pár mililitrů, hodiny dokrmovala po cévce a  v obavách vážila každičký gram. Stále dokola jsme konejšili více a více plačící, nespavý uzlíček nervů. 

15-20minut spánku a opět řev, stále dokola. 24 hodin v kuse, ve dne v noci, 7 dní v týdnu. Po čase se přidaly i koliky. Neutišitelný jekot, tvrdé bříško, křeč v celém těle, modravý obličej s vytřeštěnýma očima. Její bolestný pláč byl tak zoufalý, že byly chvíle, kdy jsem si přála nebýt. Neexistovat.

                                                                                                                                                                                 
                                                                                                                                                                                   
 
Vzácné chvilky spánku. První dny konečně doma.
 

 

Byla jsem absolutně zoufalá, já i manžel. Vůbec jsme nevěděli, jak z toho ven. A tehdy nám někdo poradil nošení v šátku.

Jak jen jsem se bála! Byla pořád tak malinká a já ji měla pevně stáhnout do šátku a připlácnout na mé tělo. Neublížím ji? Nepolámu ji nožky? Neudusí se mi? Když jsem s pomocí videí na internetu překonala první strachy, najednou jsem si začala všímat, že v šátku nikdy koliky nemá, spí tam déle a i mně bylo najednou mnohem lépe.

Začala jsem ji nosit čím dál častěji. Bylo to pro nás jako zázrak. Ze dne na den se uklidnila, začala pomalu déle a déle spát, méně plakala a za pár týdnů odezněly i koliky. Viděla jsem, jak moc ji to pomáhá. Nám oběma.

 

Nošení nedonošených dětí_Jak nás zachránilo.www.latulia_blog

Stačilo jen překonat strach z neznámého a poprvé navázat do šátku. 

 

 Až zpětně jsem začala číst o tom, že nošení dětí není jen módní alternativa ke kočárku, ale odpradávna ověřený způsob života s dětmi. Hltala jsem informace o nošení a jeho prospěšnosti pro zdravý vývoj dětí. Jak se nošené děti lépe psychosomaticky vyvíjí, díky pocitu bezpečí na matčině těle. Jak je prospěšné právě pro nedonošené děti. A také o tom, jaké vzniká mezi matkou a dítětem pouto. Cítila jsem jak doháníme odloučení po porodu. Prostě jsem ji donosila na svém těle. 

Nošení jsme si neskutečně zamilovaly. My obě. Často se mně maminky ptají jestli si na to dítě nezvykne a nejde pak odložit. A já vždy odpovídám, že mnohem dříve si na to zvykne maminka.

Ten pocit se totiž nedá ničím nahradit a svoboda, kterou díky tomu získáte je nedocenitelná. Máte volné ruce, můžete se hodiny brouzdat společně lesem a hlavně vidíte ta šťastná malá očka která na vás  spokojeně vykukují z šátku. 

 

Nošení v šátku_Iva Gondeková_1

 

Kontaktní rodičovství a nošení v šátku nás ale ovlivnilo mnohem více, než jsme čekali. Když jsme se dostali z nejhoršího a dcerka mi v šátku kvetla před očima, začala jsem řešit typicky ženské,  krásně lehkomyslné starosti. Na trhu byly jen samé sportovní nosící bundy, ve kterých každá vypadala jako v pytli brambor, a tak jsem si pro sebe vymyslela stylovou a elegantní bundu.

Když mně v ní viděly ostatní maminky, chtěly jí taky. Nabídla jsem ji tedy světu a vůbec jsem netušila, že tudy povede má další cesta. Navrhování a vzkazy od maminek mně naplňovaly takovým pocitem štěstí, že jsem se rozhodla nevracet se k práci před mateřskou, ale k budování vlastní značky.

 1430_1024 Dvojobrázek na blog (1)

 

A tak vznikla La Tulia, značka stylových tulících bund pro nošení dětí. Dnes je z mé maličké Sofi zdravá, energií překypující školačka, která mi, společně s mladší sestrou, radí co bude maminkám nejvíc slušet. Nosící oblečení, těhotenské a kojící šaty, ale nově i trika na klokánkování miminek vznikají stále se stejnou myšlenkou podpořit maminky v nošení dětí.  

A tak bych chtěla vzkázat všem maminkám předčasně narozených dětí. Důvěřujte prastarým tradicím. Děti se nosily co svět světem stojí. V tradičních kulturách se předčasně narozená miminka hned uvážou k prsu do šátku a „donosí“ se na těle maminky. V teple, v bezpečí, u zdroje potravy a za utišujícího tlukotu matčina srdce.

V našich podmínkách to není vždy možné, ale i současná medicína uznává léčebnou sílu klokánkování (tedy kontakt matky a dítěte kůži na kůži). Noste a klokánkujte co to jen jde. Je to to nejlepší, co můžete pro miminko, i pro sebe udělat.

Každá chvilka s miminkem na těle se vám mnohonásobně v budoucnu vrátí. Je to lék pro tělo i duši. Malého křehkého bojovníka i tu vaší. Já  i má zdravá, šťastná, veselá Sofi jsme tím živoucím důkazem.

 

Holky z La Tulia

 Holky z La Tulie ♥

 

 Další podporující články a pomoc pro rodiče předčasně narozených dětí najdete na www.nedoklubko.cz

 

 

Pro časopis Nejste v tom sami

Petra Orságová

www.LaTulia.cz