Jak to všechno začalo?

Jednoduše. Prostě jsem jednu musela mít! A protože vypadat jako skříň není zrovna můj šálek kávy.

Byla jsem krátce po narození druhé dcerky. Léto pomalu končilo a já smutně koukala do šatníku, kde na mě vykukovala ona obří nevzhledná nosící bunda. 

Tu jsem si před lety koupila, když jsem začala nosit první dcerku. Párkrát jsem skříň s předstíraným nezájmem a pohledem na barvy babího léta za oknem s klidem zavřela, ale věděla jsem, že to neodvratně přijde! Že si TO zase budu muset vzít na sebe, abych mohla malou nosit i za sychravého počasí.

A bylo to tu! První zachmuřený podzimní den, malé čepičku, svetřík a já onen pytel. No nic, zrcadlo jsem při odchodu raději minula a říkala si, že na tom zas tak nesejde. Hlavně že je funkční.

Ale ona zase ani tak moc funkční nebyla! Jasně, byla ze softshellu, který neprofoukne a chrání částečně před deštěm, ale foukalo mi na nechráněný krk, do rukávů a při poryvu větru jsem si jednu chvíli připadala jako Marilyn Monroe (ale opravdu jen na chvíli…) 

Mně i malé byla pěkná zima a to podzim pomalu ani nezačal. Pohled do zrcadla rozhodl: Musí z domu! (Bunda, NE dítě!). Nechci se přeci kvůli lásce k mým dětem a nošení vzdát sebe sama. Vždy jsem věřila tomu, že si má žena své ženství užívat plnými doušky.

A teď? To mám opravdu na příští dva roky přejít na styl "ala almara"? Dost na tom, čeho všeho se v mateřství musíte vzdát: Vaše krásné outfity vyměníte za denně poslintané domácí šaty (v tom lepším případě). Designovou kabelku nacpanou plínami, náhradními dupačkami a dudlíkem, vozíte tak maximálně v autě a ty úžasné lodičky s deseticentimetrovým podpatkem jen smutně hledí z botníku.

A do toho se máte při nošení cítit jako strašák do zelí nebo náčelník horské služby ve vytuněné sportovní bundě? To ne! I když jsem čerstvá maminka, chci se zase cítit jako žena a vědět, že mi to sluší! A tak pod heslem:

„Šťastná maminka, šťastná celá rodina“

jsem se vrhla do víru internetu a začala hledat novou nosící slušivou a elegantní bundu s neotřelým designem. A ouha, kde nic tu nic!

Nezbylo než si ji ušít sama. Zkušenosti jsem měla z navrhování tanečních kostýmů, tak co to nezkusit s bundou. Hned první kousek vypadal úžasně! Měl jen jednu drobnou vadu – nevešlo se do ní dítě. Trochu problém pro nosící bundu. A tak následovala dlouhá řada pokusů a omylů, zkoušení a ladění střihů.

A první bunda byla na světě. Byla jsem nadšená! A nejen já. Když jsem slyšela obdiv a chválu asi od desáté maminky rozhodla jsem se o novou krásku podělit a nabídnout ji světu. Vymyslela jsem rychle svůj první název „Na Srdíčku“ (Protože jen tam byla malá opravdu spokojená). Udělala jsem narychlo prodejní facebookovou stránku a čekala. Po první zmínce mezi nosícími maminkami se strhla neuvěřitelná lavina. Denně jsem odmítala desítky poptávek a čekací lhůta se protáhla na 6 týdnů.

Uvědomila jsem si, že zdaleka nejsem sama, která tento problém řeší a je spousta jiných maminek, které se chtějí při nošení cítit žensky, elegantně a šik. A tak vznikla La Tulia. Má značka, pod kterou chci tvořit a nabízet stylové oblečení pro nošení. Nápadité, slušivé, elegantní. Ale také precizně šité a z těch nejkvalitnějších materiálů.

"Prostě věci, které si žena zaslouží."

A proč zrovna La Tulia? Protože mé bundy jsou nejen nosící, ale hlavně pořádně láskyplně TULÍCÍ. A to k nošení přeci neodlučně patří!

Mám radost z toho, že mohu i ostatním ženám pomoci cítit se v mateřství krásně. Nedělat kompromisy a skloubit funkčnost s elegancí.    Být prostě sama sebou.

A co já vím? Možná, že to nakopne i některé maminky, které své děti odkládají do vystailovaných kočárků, aby je znovu přivinuly na své srdce, kam odpradávna patří a zakusily tu slast, když zaboříte nos do něžných vlásků a cítíte tlukot svých propojených srdcí.

Stačí přeci jen okusit…