Taneční kostým a nosící bunda? Co mají společného? Ve skutečnosti mnohem víc než byste čekali. Zrodily se ve stejné hlavě a se stejnou myšlenkou: Pomoci ženám užít si své ženství každým coulem. Zažít pocit výjimečnosti a krásy. Umožnit jim zářit celou svou bytostí: Světe, koukej, jak mi to dneska sluší!
Než jsem měla děti hodně jsem tančila. Byla jsem členkou jedné z nejlepších skupin orientálního tance v ČR. Hodně jsme cestovaly, vystupovaly, soutěžily. Byl to svět plný ženství, zdravého sebevědomí a krásy. Svět ve kterém byl obdiv mužů na denním pořádku, svět kdy bylo normální říkat si i mezi ženami „dneska jsi nádherná, moc ti to sluší“.
Taneční skupina Shaharazad. Latifah Orient GalaShow 2013
Kostýmy jsem začala navrhovat tak nějak sama od sebe. Nemám vystudované žádné umělecké školy, neumím dokonce ani kreslit návrhy. Šít jsem se učila stylem pokus omyl. Šlo mi to vždycky nějak samo. Slyšela jsem hudbu nebo viděla krásnou látku a už mi v hlavě lítaly obrazy překrásných kostýmů. A docela se líbily. Šila jsem pro pro světoznámé tanečnice a užívala si, že nemusím dělat to, co jsem vystudovala, ale to, co mně neuvěřitelně baví a naplňuje. Milovala jsem rozdávat krásu a radost skrze svoji práci.
Moje modely vytvářené pod značkou Zahirah Costumes
Pak jsem otěhotněla, narodila se mi první dcerka a já poznala trochu jiný svět. Svět vytahaných a poblitých triček na kojení. Svět kdy jsem si stihla umýt zuby někdy až v poledne. Svět kdy si krásná opravdu nepřipadáte a opravdu, ale opravdu nikdo se vám to ani nepokouší tvrdit. Chvíle, kdy jsem jen nádoba na mlíko a robot, co se v noci budí v půlhodinových intervalech, aby sloužil té malé bytosti.
Narodilo se mi neuvěřitelně náročné, plačtivé a nespavé dítě. Ze šťastné ženy se rázem stala zhroucená matka, která neví jak dál. Nešlo nám kojení, dcerka měla šílené koliky, celé dny proplakala, nešla vůbec odložit a spávala max. 20 minut v kuse. Ve dne i v noci. Nikdy nekončící kolotoč pláče a beznaděje.
Jak to tak ale v životě bývá, ty nejtěžší chvíle jsou pro nás mnohdy tím největším darem. Dnes děkuji za to šílené dítě, které ke mně přišlo. Díky ní jsem objevila kontaktní rodičovství a nošení dětí. Ze dne na den se v šátku uklidnila, koliky odezněly a pomaličku se učila i déle spát a já pocítila obrovskou úlevu.
Od chvíle, kdy jsem si ji poprvé navázala do šátku se vše začalo měnit k lepšímu.
Mateřství mi život převrátilo vzhůru nohama. Touha pomáhat ženám cítit se krásně, probouzet v nich ženství a užít si ho ve mně ale zůstala.
Nošení dětí je úžasné. Ten pocit blízkosti a napojení se nedá slovy vyjádřit. Stejně jako se nedá popsat ten obří proud lásky, který mezi námi díky tomu vznikl. Nikdy bych neměnila. Popravdě jsem ale trochu záviděla matkám s kočárky, jak jim to sluší. Zatímco já v nosící bundě, či spíše nosícím pytli od brambor jsem vedle nich vypadala jako strašák do zelí. Nedalo mi to, samozřejmě, můj tvůrčí duch a myslím že všem ženám vrozená touha líbit se (minimálně sama sobě) se opět přihlásila o slovo. Vznikla moje první elegantní nosící bunda. Podstatný pro mě byl střih, ve kterém vyniknou ženské tvary. Vypasovaný, zeštíhlující a také hezký design látky. Abych nevypadala jako náčelník horské služby, ale konečně opět jako ŽENA.
Dnes pod značkou La Tulia navracím ženský půvab, důstojnost a sebevědomí nejen sobě, ale i dalším ženám. Když mi od nich přijde zpráva, že se díky mojí bundě nebo šatům zase od porodu cítí znovu ženou nebo že se za nimi obdivně otáčí celé město, vím, že v tom nejsem sama a že má práce má smysl.
Děkuji za to z celého ♥
S láskou Petra, La Tulia